Píšu.to

od prvního písmenka
po poslední tečku.
...otazník?
nebo snad i vykřičník?!

Pár slov o tom, kdo jsem

Kdo jsem, kdo jsem, kdo jsem?

Jsem holka, to je jasný… a co ještě?

Ráda se usmívám...mm, to je pěkný a co dál?

Jsem tvrdohlavá a prostě svá, taková jsem já!

Jsem ta růžolící se slečna na fotografii v červeném svetříku, kterou jste nejspíš zahlédli, jak cupitá se svým kufříkem a modrou plátěnkou přes rameno na nádraží, aby chytla poslední spoj domů.

A doma si možná bude připadat, jako malá luční víla schovaná mezi kopretinami, ze kterých každé ráno sbírá kapičky ranní rosy. Ale to už si zase moc vymýšlím...

Plná hlava myšlenek

Najednou jsem měla hlavu přeplněnou spoustou různých myšlenek a nevěděla jsem, jak se s nimi vypořádat. Tvořily se někde hluboko v mé mysli stále víc a víc. Strkaly se mezi sebou, hrály na honěnou, tančily, schovávaly se a opět se objevovaly, hlodaly a rozvíjely mou zvědavost, rozkvétaly, jako poupata růží, a všechna jejich energie se kumulovala a nemohla nijak uniknout. Bolela mě z toho hlava.

Snažila jsem se je vyhnat. Utopit v mýdlové vodě, zapéct do bábovky, vypustit do dálek krajiny, přehlušit hudbou, utéct jim po lesní cestě nebo ujet na kole,…ale nic nepomáhalo. Vracely se ke mně jako magnety.

A pak mě napadlo vzít kus papíru a myšlenku na něj zapsat. Na bílé barvě se perem vyryl modrý nápis - myšlenka za myšlenkou se vpíjela do papíru a já se cítila zase volná, osvobozená.

A tak to vzniklo.

Teď už vím, jak mysl zkrotit (ale jen přiměřeně). Co naopak nehodlám krotit vůbec je fantazie. A i když se mi možná stane, že na chvilku zavřu oči a lehce se zasním,…stále budu ve střehu, abych mohla co nejlépe popsat všechno, co vidím, slyším a cítím. To proto, abyste si to mohli, co nejlépe představit se mnou.

Někdy narazíte na článek, který bude trochu melancholický, možná až strašidelný. Bude se v něm skrývat strach, jako šedý stín nebo přeběhne po kůži, jako mrazivá husina. Ale nemusíte se ho bát. Není nebezpečný. Někdy je ho tam dokonce potřeba.

Ale doufám, že se také zasmějete, že vás popis slunečních paprsků zahřeje a pošimrá na tváři, že neuniknete neposedným básním, ze kterých se nevědomky začnete červenat, stejně jako já, když je nahlas předčítám.

Tak a už je pravý čas...já půjdu psát a vám přeji krásnou představivost.